První celodenní výprava do Austrálie

Naše první celodenní výprava začala celkem dlouhou cestou autobusem, protože vlak měl výluku. I přesto jsme dorazili do místa, kousek jsme se prošli a došli jsme do osady Tasmánců – původních obyvatel Austrálie.
Zjistili jsme, že Tasmánci shromažďovali drahé kameny a že nám svůj poklad poskytnou. Nebude to však zadarmo. Musíme splnit několik úkolů.
Prvním z nich bylo zkusit si škrtnout sirku, nařezat březovou kůru a nechat ji rozhořet. Dařilo se všem, protože jsme zjistili, že březová kůra hoří i když je mokrá.
Dalším z úkolů bylo lovení zvěře. Tentokrát jsme lukem a šípem lovili srnku a získávali určité body.
Poté už jsme se vydali do chatičky, kde nám Eda uvařila výtečný oběd. Na výběr bylo ze dvou polévek – dýňové a mrkvové, dokonce i křupavé chlebíčky byli. Jako druhý chod jsme si pochutnali na omáčce s masem a rýží nebo těstovinami. A jako dezert si každý dal výborný čokoládový rohlíček.
Než nám oběd vytrávil, zahráli jsme si hru Dítě štěstěny. Utkali jsme se v několika disciplínách, které byly jen o štěstí a náhodě – hod kostkou šestku, losování jedné barvy figurky, hod mincí, tah kratší sirky. Největšími štěstíčkáři byli Evička a Matouš.
Poté venku vykouklo sluníčko, a tak jsme se přesunuli k dalšímu úkolu. Tím bylo zahrát si na klokana – skok v pytli. Hned na to jsme se pak změnili v Ježury – každý Ježura měl na sobě bodliny z kolíků, zavázané oči a ostatní se snažili v tichosti přiblížit a sebrat mu co nejvíce kolíků.
Než vyplujeme z Austrálie, musíme ještě nalovit zásoby mořských dobrot – takže jsme sestavili dva týmy, které se drželi jedné lodě a společně pluli po moři a sbírali mořské ,,potvory,,. Nikdo přitom nesměl vypadnout přes palubu.
Na závěr jsme si ještě ukázali pár stop, která můžeme vidět hlavně v lesích nebo u polí. A zkusili jsme si některé i zapamatovat.
A poté už pro nás Tasmánci skryli svůj poklad – drahé kameny a také pro každého kožený váček. Dohodli jsme se, že kameny budeme rozdělovat podle různých soutěží, účastí na schůzkách a výpravách. Každý tak dostal svoje první kameny do váčku, cucátko a mohlo se vyrazit na autobus domů.
Cesta byla opět dlouhá, někteří to prospali, ale nakonec jsme dorazili domů a moc jsme si celý den užili.